Mozaika víry (recenze)

Díla Dana Drápala čtu řadu let. Je pro mě jakýmsi českým C. S. Lewisem – připomíná mi ho  vzděláním i pokorou. Když vyšla jeho kniha „Mozaika víry“ s podtitulem „Moje vyznání“, byl jsem překvapen, že nejde o rozsáhlou monografii, jakou byl například autorův rozbor knihy Zjevení (Ukážu ti, co se má stát, 392 stran). Moje deziluze se rozplynula po přečtení úvodu. Dan Drápal v něm píše: „Tato kniha je vyznání. Toužím po tom, aby čtenáře inspirovalo, ale nečiním si nárok na jakoukoli normativnost... Mám jednoduché poznávací znamení, zda mám nějakou teologickou či křesťanskou knihu považovat za dobrou. Dobrá kniha mě vede k tomu, abych pociťoval více vděčnosti Bohu a abych Boha více chválil.“

Autor je skromný, nenárokuje si patent na rozum, nepíše jako někdo, kdo „drží v ruce Knihu života“. Věci objevuje spolu se čtenářem a tam, kde sám neví, napíše prostě „nevím“, a zároveň ukáže, že to vlastně nevadí. Kapitolu o křtu v Duchu svatém uzavírá: „Všímám si, že Bible si mnohdy nedělá těžkou hlavu s přesnými formulacemi. Mnohem důležitější je celkový příběh.“

Drápal vychází z epizod svého života, z desítek let pastýřské služby. Uvědomuji si nulovou snahu cokoli zamlčet či mlžit, vnímám spolu s ním nakažlivou touhu poznávat na všech cestách Hospodina. Dalším autentickým prvkem je augustinovské pravidlo vykládat Písmo Písmem. Ač je autor vzdělaný teolog a znalec biblických jazyků, nenadužívá své erudice a nechce nás oslnit svými znalostmi. I složité a obtížně uchopitelné věci rozplétá tak, že do řešení čtenáře pozve bez ohledu na jeho teologické či laické vzdělání a konfesi.

V kapitole věnované církvi autor např. rozvádí obrat „církev se děje“: „Církev je ... místem, kde se máme naučit milovat. ... Potřebujeme v ní najít (nebo vytvořit) důvěrné společenství. Proto jedním z obrazů církve je rodina.“ Před důrazem na pravověrnost a denominační specifika vyzdvihuje spíše události intimní, očistné, které se v církvích dějí vzácně – jako když někdo z vedení sboru vystoupí a veřejně činí pokání.

Kniha není objevná ani nová. Senzace se nekoná. Autor nás však zve k hledání. A to je krásné dobrodružství, na jehož konci je občanství v Novém Jeruzalémě. A přece lze v knize najít spoustu drobných střípků a pokladů, které zužitkuje každý křesťanský vedoucí, ať už pro kázání, nebo při pastoračním rozhovoru.

Mozaika víry je rozdělena do 90 kratších kapitol, které jsou tematicky členěné. Autor nechtěl sepsat základy víry, ale spíše rukověť zkušeného křesťana. Přesto bych knihu směle doporučil i hledajícím nekřesťanům. Ukáže jim Boha laskavého, a zároveň nekompromisního k hříchu. Zkušenému pomůže utvrdit se v pravdě a vyvrátit omyly.

Zakončím citací, která by měla být i pozváním pro budoucího čtenáře: „Bůh nás nevede na ocelovém laně, ale ani ne na nějaké nitce. Jsou to ,provázky lidské‘, tj. nám ,šité na míru‘, ,provazy milování‘ – Bůh nás vede, protože nás miluje. Je citlivý a něžný. A právě tím ,si způsobuje jméno slavné.‘“

Ondřej Janeta

-----------------------

Dan Drápal: Mozaika víry, Nakladatelství KMS 2023, 192 stran, 220 Kč.

Převzato z časopisu Život víry 2024/5, str. 24

Tweet