Stopy Stvořitele (recenze)

Immanuel Kant, známý filozof 18. století, se ve svých spisech zabýval skutečností, že náš mozek trvale přichází s otázkami, které přesahují naše možnosti odpovědi: otázkami o smyslu života, o vesmíru, o nekonečnu, o duši, o Bohu. Došel k závěru, že bezpečné poznání o těchto věcech je nám odepřeno. Ve skutečnosti je to tak, že tyto otázky jsou odrazem touhy lidské duše po něčem, co ji přesahuje. Kniha Kazatel to vyjadřuje těmito slovy: „On všechno učinil krásně a v pravý čas, lidem dal do srdce i touhu po věčnosti“ (Kaz 3,11). Na tuto touhu Bůh tomu, kdo je připraven slyšet, odpovídá různým způsobem: skrze Slovo Bible, skrze osobní slovo či zásah do života, a také skrze dílo stvoření: „Slyšte mou řeč...“ (Iz 28,23).

Nejnovější knížka Tomáše Korčáka „Stopy Stvořitele“ nás vede právě tímto směrem: „Vždyť to, co lze o Bohu poznat, je lidem přístupné... Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu“ (Ř 1,19–20). Bůh, kterého ve své lidské omezenosti nemůžeme nikdy plně pochopit, se k nám skrze své stvoření přibližuje způsobem, kterému může porozumět – „bez výmluvy“ – každý člověk. Stačí se jen dívat kolem sebe. Poučení v tomto smyslu nacházíme v dějinách u různých autorů, počínaje Origenem („přírodu a Bibli je třeba číst současně“), přes „otce moderní vědy“ Sira Francise Bacona (podstata poznání spočívá ve studiu „knihy Božího slova a skutků stvoření“), věděl to také Galileo Galilei: „Písmo svaté jakož i příroda mají stejným dílem svůj původ v Božím slově.“ Tomáš Korčák toto čtení z knihy přírody připomíná citacemi od řady dalších autorů, jako jsou sv. Augustin, Bernard z Clairvaux, Boleslav Jablonský a jiní.

Cílem knihy je ukázat, že je to cesta otevřená pro každého, a autor vede čtenáře tímto směrem čtivým, srozumitelným způsobem. Výklad se na jedné straně opírá o široký kontext biblického svědectví, na druhé straně vychází z autorovy duchovní i praktické zkušenosti, z osobního vztahu k Bohu i ze zájmu o přírodu. První část knihy osloví čtenáře bohatostí pohledů, kterými k nám příroda může mluvit, pokud jsme jen ochotni této řeči naslouchat, a vede nás k poznání Boží velikosti a moci. Při pozorném pohledu vidíme v přírodě nespočet krásných, udivujících „stop Stvořitele“, které jsou důvodem ke chvále a vděčnosti, a rovněž – a autor se tím netají – inspirací k aktivitám zcela praktického rázu.

Na druhé straně autor dobře ví, že příroda má i svou odvrácenou tvář a z jakého je to důvodu: „Žijeme ve světě plném hříchu, násilí, nemoci a trápení. Vedle krásy stvoření vidíme v přírodě i krutost jako důsledek pádu člověka a jeho odvrácení se od Boha.“ To připomíná i vzpomínkou vězňů koncentračního tábora, když zažívají krutý kontrast mezi krásou „nadzemských barev“ při západu slunce a realitou „šedých zemljanek lágru a močálovitého apelplacu“, s povzdechem: „Jak jen by mohl být ten svět krásný...!“

V knize se ale Korčák zaměřuje vědomě na to pozitivní, čím k nám Bůh skrze přírodu mluví, a co nás má přivádět blíže k němu. To výrazně vystupuje z druhé, obrazové části knihy, která obsahuje autorovy vlastní snímky, doprovázené vhodně volenými biblickými citacemi. Tato část knihy upoutá rozmanitostí vybraných námětů, krásou barev a tvarů, záběry rostlin i zvířat, zdařilým zobrazením detailů i přírodních scenérií. Originálním dodatkem na konci knihy je drobná poezie z „dílny“ celé autorovy rodiny na námět čtvera ročních období, opět s autorovým fotografickým doprovodem.

Krásný tisk čtvercového formátu, 170 stran vlastního textu na křídovém papíře, vynikající grafické zpracování – to všechno jsou atributy kvalitní dárkové publikace. Volbou tématu, obsahem i formou se jedná o titul, který nepochybně nalezne cestu k širokému okruhu čtenářů.

Josef Potoček

_______________

Převzato z časopisu Život víry 2021/7–8, str. 38 (www.zivotviry.cz).

Tweet