Mýtus evoluce (recenze)

Rozhovory o evoluci a stvoření jsou mezi křesťany celkem časté, naneštěstí ale nebývají dosti poučené. Kniha Josefa Potočka posouvá možnost rozhovoru českých křesťanů na toto téma na vyšší úroveň. Mnoho z těch, kteří věří biblické zprávě o stvoření, neví, že mnozí křesťané, možná i jejich farář nebo kazatel, tradiční biblickou představu už opustili. Autor ukazuje, jak příklon k evoluci proběhl v římskokatolické církvi, která byla do poloviny 20. století baštou boje proti darwinismu. Zatímco mezi liberálními protestanty tento vývoj proběhl dříve než v římské církvi, mezi evangelikály k němu dochází až v posledních desetiletích, takže si toho mnozí z nich ještě nevšimli. Samozřejmě, že ve všech denominacích je mnoho věřících, kteří na evoluci nevěří, ale jsou to spíše ti méně vzdělaní.

Tento historický úvodek píšu jako nastínění kontextu, do kterého vstupuje Potočkova kniha. Nevznikla jen proto, aby řešila zajímavé obecné otázky, ale aby ukázala, proč jsou důležité, a poskytla poctivou orientaci v problematice. Josef Potoček je chemik, nikoli biolog, a proto mají jeho úvahy obecnější charakter, než je analýza detailních hypotéz evolučních biologů. Hledat ve více vědních disciplínách je ovšem pro běžného člověka zároveň jedinou možností, jak v této problematice získat názor, protože evoluční biologie je dnes do té míry specializovaná, že se v ní plně orientují jen specialisté.

Informace musí mít autora

V úvodní části (Dvojí pohled na svět) autor ukazuje, že u otázky evoluce a stvoření „nejde o spor mezi vědou a vírou (jak často slyšíme)“, ale že základní rovina tohoto sporu „leží ve filozofické, ideologické oblasti“. Podle Potočka je představa, že by hmota mohla sama sebe z ničeho nic organizovat do stále složitějších struktur, ideovým konceptem, pro který nejsou důkazy. Zastánci této filozofie nahradili Boha dlouhým časem a náhodou. Podle obhájců stvoření je ale přisuzování tvořivé síly náhodě nejzávažnějším omylem moderní přírodovědy.

V oddíle Biblická víra ve stvoření autor neřeší otázku šesti dnů, zda je chápat obrazně, nebo doslovně. Uvádí trojici principů podle první kapitoly Genesis: 1) účelnost, záměr, 2) diskontinuita a 3) vrcholem stvoření je člověk. Na biblickém základě pak propojuje stvoření a Krista. Tato rovina křesťanským zastáncům evoluce uniká.

Ve třetí části (Evoluční teorie) podává stručný přehled vzniku darwinismu a jeho proměně v neodarwinismus, když původní argumenty Darwinovy teorie přestaly vyhovovat.

V oddíle Život a informace Potoček přesvědčivě dokládá, že genetická informace, která je v základu života, nemohla vzniknout ani se rozvíjet náhodou. „Darwinovské mutace samozřejmě existují,“ píše, „mají ale v zásadě destruktivní charakter.“ Jednoznačná tendence přírody, aby se uspořádanost jakéhokoli uzavřeného systému snižovala, je vyjádřena druhým zákonem termodynamiky, kterému představa o samovolném vzniku života z chaosu odporuje. „Molekuly vhodné pro život jsou specifické sekvence, které není možné získat spontánním chemickým procesem,“ uvádí Potoček. Pro informaci je hmotný nosič sice nutný, ale ona sama je podle autora nemateriální povahy.

V kapitole Inteligentní plán autor podrobněji dokládá, že za vesmírem a organismy stojí tvůrčí záměr. „Biologie se z historických příčin dostala pod nadvládu evoluční doktríny, která je až dogmatické povahy a tvrdě se brání tomu, aby vznikající trhliny v systému brala na vědomí.“ V této i v další kapitole (Pochybnosti o evoluci) přináší řadu argumentů proti evoluci a ukazuje její ideologickou povahu, představuje ji de facto jako náboženství.

V předposlední části rozebírá tzv. teistickou evoluci, která je pokusem o smíření evoluční teorie a křesťanské teologie. Potoček neúprosně odhaluje nemožnost smíření evoluce s vírou v Bibli. Podle Bible je smrt negativním důsledkem lidského hříchu, podle evoluční teorie je hlavním motorem přírodního výběru, a tedy pozitivní skutečností, která evoluci umožňuje. „Mezi Adamem evolučního původu a stvořením prvního člověka ,z prachu země‘... se těžko hledá něco společného.“ Přijetí evolučního původu člověka se podle autora dotýká samotných základů křesťanské víry, takže je možno mluvit o „nové teologii“. Evoluce a smrt podle něj nejsou Boží stvořitelskou metodou.

Závěrečná kapitola Základ našeho života mluví o stvoření jako o svěřené pravdě. Vedle hmoty a energie je informace třetí základní veličinou zodpovědnou za složitou podobu našeho světa. Možnost našeho poznávání je omezená.

Jako za Koperníka a Galilea

Darwinova teorie není než kosmologickým mýtem naší doby. Vypořádat se s ním bude podle Potočka stejně obtížné, jako bylo prosazení heliocentrického modelu v době Koperníka a Galilea. „Idea stvoření není nějakým reliktem překonaného pohledu na svět,“ shrnuje autor, „nýbrž je to Boží řeč i pro současnou dobu. Jako byl ve staré době biblický teismus opozicí starověkého polyteismu, tak je dnes opozicí sekularismu a zbožšťování přírody. Evoluce je pokus o vysvětlení vzniku a rozvoje živého světa postupným samovolným vývojem ze společného předka na principu sebeorganizace hmoty. Filozoficky je založená na metafyzickém naturalismu, s vědou to nemá co dělat.“

Knihu doplňuje rejstřík odborných výrazů, přes 300 poznámek, seznam použité literatury, rejstřík a 25 barevných ilustrací v textu. Autor skvěle pracuje s citáty zastánců i odpůrců evoluce. Poutavé citáty jsou zpestřením a obohacením knihy.

Kniha shrnuje Potočkovo zkoumání tématu za posledních 30 let. Řada jeho studií vycházela v Životě víry, který se stal jeho „mateřskou letadlovou lodí“ v době, kdy pro něj časopis jeho církve neměl místa (tj. na konci 90. let a prvním desetiletí nového století). Během let jsem četl řadu Potočkových článků k tématu, ale kniha Mýtus evoluce má jako celek zvláštní sílu. Odborně vzdělaných odpůrců evoluce je málo. Takové autory mají Anglosasové a Němci, ale v menších národech jsou knihy na úrovni Potočkovy práce zřejmě ojedinělé.

Přitom je stvoření klíčovým teologickým tématem. Souvisí s tím, jak sami sobě rozumíme i jak se chováme. Potočkova kniha je významným, srozumitelným osvětovým materiálem, kterým by se měly zabývat široké kruhy českých křesťanů.

Tomáš Dittrich

_______________

Převzato z časopisu Život víry 2021/5, str. 24 (www.zivotviry.cz).

Tweet